Moderátor Martin Veselovský se netají tím, že hraje dodnes i dlouho do noci. Představa, že vášnivé hráčství dítě navždy ohrozí na životě a zavře mu cestu k úspěšnému a šťastnému životu, je tedy neopodstatněná. Očekávat však, že z každého hráče vyroste úspěšný moderátor, manažer, nebo doktor, také nelze. Preventivní pozornost se tedy vyplatí.
Počítačové hry mají veliký vzdělávací potenciál, a to i ty, které nejsou primárně vyvíjeny jako vzdělávací hry. Hry mohou mít podobný formativní vliv jako sport. I sport může významně ublížit a hry se v tomto příliš neliší. Je tak potřeba u her stejně jako u sportu reflexe a občasného vedení.
Jsem rodič
Řekni mi něco o prostředí, kde se hra odehrává. Je inspirována realitou, nebo jde o fikci? Chtěl bys v podobném světě žít? Proč sis pro svou postavu vybral tyto konkrétní vlastnosti a proč jsou dle tebe důležité pro úkol, který právě řešíš? Chtěl bys podobné vlastnosti sám mít, a jak bys jich mohl dosáhnout?
Toto jsou otázky, které můžete položit dětským hráčům a pomoci jim tak rozkrývat svět, který je obklopuje a baví. Efektivní učení se odehrává v okamžiku, kdy je vědomé. Hovoří-li se o hrách jako nástroji, který nás má něco naučit, je skvělé tomuto procesu pomoci a udělat z něj vědomý proces. Děti tak často dělají sami od sebe již nyní, když si o hraní vzájemně povídají se svými vrstevníky. Jejich hraní je však i prostor pro samotné rodiče, umožňující jim svým dětem porozumět. Časté obavy dospělých obvykle pramení z nepochopení. Následné zákazy jsou přirozeně ze strany dětí přijímány obtížně, neboť jsou spojeny s pocitem nepochopení a odcizení.
Tázání se a nepředstíraný zájem o činnost dítěte vytváří přirozené bezpečné prostředí a prostor pro širší diskusi, která následně může reflektovat i čas a pravidla, které se případného hraní budou týkat. Skrze reflexi her je možné děti vést i k reflexi jejich reálného života a prožívání všedních záležitostí.
Jsem učitel
S počítačovým hráčstvím se však dá snadno pracovat i ve školním prostředí. Zastánci názoru, že počítačové hraní omezuje kreativitu a obrazotvornost, která je podporována např. četbou knih, nemusí mít vždy pravdu. Záleží, jak se s hraním počítačových her ve škole pracuje.
Za domácí úkol si zkusíte během následujícího týdne zahrát adventuru „Elegy for Dead World“. Pokuste se prozkoumat všechny tři zaniklé civilizace a pak o jedné z nich napište svou vlastní představu, jak asi fungovala, jaké měla hodnoty a jak lidé v těchto civilizacích žili. Svůj popis pak nesdílejte ke komentáři ostatních a alespoň popis jednoho spolužáka sami stručně okomentujte.
Podobné zadání domácího úkolu je pro žáky v dnešní škole mnohem atraktivnější, než zadání typu: „Vyberte si jednu z těchto tří knih a pak si o ní budeme povídat“. Výsledek je však podobný. Děti se něco nového dozví, popustí uzdu své představivosti, interpretují a diskutují. Hraní počítačových her tak má své místo i v dnešní škole. Stačí se nebát, hovořit s dětmi o tom, co je baví, a vykročit jejich směrem.
Kdo chce porozumět dětem, bez porozumění a diskuse o elektronických hrách a hraní mu bude vždy chybět důležitý kousek skládačky.
Martin Drnek, Scio
Publikováno v časopise Perpetuum