Se stále širším využíváním technologií ve vzdělávání i jako důsledek bouřlivého nástupu masově otevřených online kurzů (MOOC) se proměňuje podoba vysokoškolských přednášek. Aktivní učení jako protiklad pasivního zapisování poznámek na přednáškách přispívá podle řady studií ke zlepšení výkonu studentů zejména v oborech STEM (science, technology, engineering, mathematics). Nejprestižnější americké univerzity jako je MIT, Harvard a Stanford věnují charakteru přednášek velkou pozornost a ve zprávě The MIT Future of Education je nastíněna představa vysokoškolského studia v nepříliš vzdálené budoucnosti: vysoká škola plná dílen a kuticích koutků, kde studenti zkoušejí nové nápady a spolupracují, dlouhé kurzy rozdělené do kratších a flexibilních modulů, méně prostoru věnovaného přednáškovým sálům a víc místa pro laboratoře a možnosti praktické aplikace poznatků. Na změněnou podobu vysokoškolských přednášek by měla své žáky připravovat už střední škola.
Plný text: Preparing Students For Learning, Not Lectures, In College
Digitální technologie generace Web 2.0 poskytují pedagogům mnoho možností, jak zlepšit komunikaci, produktivitu výuky a sdílení ve třídě. M. Bower z australské Macquarie University ve svém článku přináší typologii technologií Web 2.0 využitelných pro vzdělávání a poukazuje na to, že učitelé obvykle nevyužívají poskytované možnosti v plné šíři. Studie identifikuje 212 technologií, které dělí do 37 typů v následujících 14 shlucích (clusters):
1. nástroje založené na textu
2. nástroje založené na obrazu
3. audio nástroje
4. video nástroje
5. nástroje pro multimodální tvorbu
6. digitální vyprávění (storytelling)
7. nástroje pro tvorbu webových stránek
8. organizace vědomostí a sdílení
9. nástroje pro datovou analýzu
10. nástroje pro sledování časové linky
11. nástroje pro modelování 3D
12. nástroje pro hodnocení
13. sociální sítě
14. nástroje pro synchronní kolaboraci.
Článek obsahuje mnoho odkazů na jednotlivé digitální nástroje.
Plný text: A Typology of Web 2.0 Learning Technologies
Výzkumná společnost New Media Consortium s podporou iniciativy EDUCAUSE zveřejnila už třinácté vydání každoroční zprávy Horizon Report Higher Education Edition věnované trendům ve využití technologií v terciárním vzdělávání. Stejně jako v uplynulých letech přináší zpráva šest trendů, šest možných problémů a šest nově vznikajících technologií, které zasáhnou do podoby a vývoje postsekundárního vzdělávání v příštích pěti letech. Mezi trendy, které ovlivní vysokoškolské vzdělávání v nejbližších dvou letech, patří:
1. zvyšující se využívání kombinovaných forem výuky
2. přetváření prostorů k učení.
Ve střednědobém výhledu tří až čtyř let je uváděno:
3. růst důrazu na měření učení
4. šíření volně přístupných vzdělávacích zdrojů.
V dlouhodobém výhledu pěti a více let je očekáváno:
5. posílení kultury změn a inovací
6. nárůst kolaborace napříč institucemi.
Překážky na cestě k lepšímu využití technologií a výzvy s tím spojené jsou rozdělené do tří kategorií:
1. překážky, které známe a víme, jak je překonat:
a) propojení formálního a informálního učení
b) zvyšování digitální gramotnosti
2. překážky, které umíme definovat, ale jejich řešení je obtížné a dosud nejasné:
a) personalizace učení
b) učení komplexnímu myšlení
3. překážky zapeklité (wicked), které lze obtížně definovat, natož řešit:
a) koexistence soutěžících modelů vzdělávání
b) odměňování (nejen finanční) za vyučování.
Skupina autorů rovněž označila technologie, jejichž využívání v terciárním vzdělávání podpoří rozvoj inovací a změn: v horizontu jednoho až dvou let se do hlavního proudu dostanou:
1. model BYOD (Bring your own device – přineste si vlastní zařízení)
2. převrácená třída
V horizontu dvou až tří let:
3. tvůrčí dílny
4. nositelná technologie
Ve výhledu čtyř až pěti let:
5. adaptivní výukové technologie
6. internet věcí
Plný text: Horizon Report > 2015 Higher Education Edition
Finský pedagog a odborník na vzdělávací reformy Pasi Sahlberg, který v současné době působí jako hostující profesor na Harvardské univerzitě, uvádí v článku v The Washington Post důvody, proč ve Finsku nepůsobí pobočka organizace Teach for All (TFA). Teach for All vznikla jako rozšíření americké iniciativy Teach for America, kdy absolventi nebo odborníci z nepedagogických oborů absolvují krátkou pedagogickou přípravu a odcházejí do škol učit. Někteří učí pouze dva roky, což je minimální doba stanovená pravidly programu, někteří u učení zůstávají nastálo. Sahlberg poukazuje na tři zásadní rozdíly mezi přístupem k učitelům ve finském vzdělávacím systému a v programu TFA:
1. Pedagogické vzdělání oproti krátkodobému kurzu – učitelské studium ve Finsku trvá pět až šest let včetně rozsáhlé praxe, zatímco kurzy TFA jsou většinou letní šestitýdenní kurzy s velmi omezenou praktickou zkušeností.
2. Celoživotní kariéra oproti krátkodobé zkušenosti – učitelství je ve Finsku žádanou profesí a typický učitel má 16 odučených let, čtyři z pěti učitelů uvádějí spokojenost se svou prací a pouze 9 % jich odchází za jiným zaměstnáním, učitel v programu TFA často zůstává jen nejnutnější dva roky a má jen velmi malý kontakt s pedagogickou komunitou.
3. Sociální kapitál oproti lidskému kapitálu – ve Finsku je velký důraz kladen na spolupráci učitelů, učitelé mají vyčleněn dostatek času a místa pro rozvíjení spolupráce a sdílení, sociální kapitál v podobě profesionální komunity a sítí je považován za kritický prvek kvalitního vyučování a učení. TFA klade důraz na rozvoj lidského kapitálu, ale pomíjí roli spolupráce v učitelské komunitě.
Při přijímacích zkouškách na učitelské obory uspěje ve Finsku pouze každý desátý uchazeč, není to však nutně kandidát s nejlepšími akademickými výsledky. Posuzována je jeho osobnost, interpersonální dovednosti a morální kvality. „And because Finns think of teaching as a high-status profession akin to medicine, law, or engineering, there is no room for Teach For Finland, just as there’s no room for Cure for Finland or any other short cut to trusted professions.“
Plný text: Teach For Finland? Why it won’t happen.
Americká nezisková výzkumná organizace Institute for the Future zveřejnila v lednu zprávu zaměřenou na to, jaká je situace mladých lidí vstupujících na trh práce v podmínkách proměňující se struktury a charakteru práce. A. Goldman na blogu IFTF uvádí tři rady mladým lidem, jak se připravovat na vstup do světa práce:
1. Buďte připraveni prokázat své dovednosti – popis pracovní pozice bývá často nepřesný, v budoucnu by uchazeči měli plnit určité úkoly, nejen vyplnit formulář a poslat motivační dopis.
2. Naučte se, jak dokumentovat a ověřovat svou předchozí práci – místo životopisů se budou využívat online portfolia obsahující doporučení spolupracovníků, záznamy o splněných úkolech.
3. Naučte se, jak prodat své kvality na trhu práce – jen méně než 30 % vysokoškoláků pracuje v odpovídající pozici v oboru, který vystudovali, existuje velká nerovnost v rozšíření informací na pracovním trhu.
Pro úspěch na trhu práce považují výzkumníci IFTF za rozhodující následující dovednosti:
1. Vlastní motivace – možnosti vzdělávání a sebezdokonalování jsou neomezené, iniciativa a vnitřní motivace bude hrát větší roli než vnější pobídky.
2. Organizace vlastního času vzhledem ke zdrojům příjmu – s přibývajícími možnostmi specializované práce jednorázově nebo na částečný úvazek, kombinací zaměstnání a vlastního podnikání je třeba umět hospodařit s časem a hledat příležitosti, jak svůj čas nejlépe zhodnotit.
3. Přehled o příležitostech na online trhu práce – v globální ekonomice jsou dostupné pracovní příležitosti i tisíce kilometrů daleko.
Plný text: What youth can do now to prepare for the Future of Work