Ředitel kanadské základní školy v provincii Britská Kolumbie Ch. Wejr ve svém blogu nabízí deset postupných kroků k zavedení modelu vzdělávání založeného na silných stránkách žáků ve třídě:
1. Posuňte se od postoje MÍ žáci k NAŠI žáci – některý jiný učitel nebo učitelé mohou postřehnout žákovu silnou stránku lépe, poznatky je třeba sdílet.
2. Otevřete téma silných stránek s žákem – buďte pozitivní, pěstujte pozitivní kontakty s rodiči.
3. Vyčleňte čas na to, aby žák mohl projevit a rozvíjet své přednosti – nejlépe v smysluplné činnosti prospěšné pro školu a komunitu.
4. Zapojte silné stránky žáků do částí výuky – využijte zájmy žáků.
5. Rodičovské schůzky zahajte pozitivní zprávou – zaměřte se na to, jak pomocí silných stránek posílit žákovo sebevědomí.
6. Mluvte o tom, jak jsou ve škole žáci oceňováni – hodnotí se některé přednosti výš než ostatní, jak ocenit netradiční silné stránky.
7. Přemýšlejte o způsobu hodnocení – hodnotíme to, co žáci dovedou, nebo se zaměřujeme pouze na to, co neumějí.
8. Pozor na nálepky – neškatulkujte žáky do určité kategorie jednou provždy.
9. Začněte se silnými stránkami učitelů a celé komunity – jak je můžeme využít, jak je propojit se silnými stránkami žáků.
10. Sdílejte příběhy – vyprávějte o silných stránkách, oceňujte je. Pomocí těchto deseti kroků lze postupně změnit přístup v celé škole a situaci každého žáka.
Plný text: 10 Ways to Move to a Strength-Based Model in Schools
Americký Annenberg Institute for School Reform při Brown University zveřejnil výsledky longitudinální studie zaměřené na sledování trendů v zapojení žáků do mimoškolních aktivit v období od roku 1970 do současnosti. Zjištění studie jsou alarmující: narůstá rozdíl v účasti v mimoškolních aktivitách mezi žáky z dobře situovaných rodin a z rodin chudých, tento rozdíl dále zvyšuje znevýhodnění žáků z chudých rodin a důsledky se projevují ve vzdělávacích výsledcích i v pozdějším uplatnění v životě. Výzkumníci omezili svou studii na sledování pouze jedné části populace (non-Hispanic white), aby vyloučili vliv rasové příslušnosti. Na počátku 70. let se mimoškolních aktivit účastnilo 61 % žáků posledního ročníku střední školy z chudých rodin a 67 % žáků z rodin lépe postavených. O deset let později vzrostl rozdíl v podílu na aktivitách na 65 % a 73 %, v roce 1992 61 % a 75 % a v roce 2004 už to bylo pouze 56 % žáků z nízkopříjmových rodin. Na počátku 80. let se zvětšil rozdíl v nesportovních aktivitách a od roku 1992 i ve sportech. Mimoškolní aktivity přitom rozvíjejí návyky a dovednosti, které jsou nezbytným předpokladem pro postup na sociálním žebříčku. Výzkumníci přičítají rostoucí rozdíl v zapojení do mimoškolních aktivit růstu příjmové nerovnosti ve společnosti.
Plný text: The Activity Gap
Podle zprávy American Enterprise Institute narůstá v USA počet institucí terciárního vzdělávání, které nabízejí nebo budou v nejbližší době nabízet kredity za prokazatelné zvládnutí učiva. To je velká změna oproti dosavadní praxi, kdy student získal kredit za určitý počet hodin strávených na přednáškách a seminářích (tzv. „credit hour“ nebo také Carnegie unit). Kompetence může být prokázána výsledkem testu nebo např. portfoliem prací studenta. Předpokládá se, že programy založené na kompetenci budou vyhovovat netradičním studentům, kteří jsou zaměstnaní, pečují o rodinu apod. Studium může být i méně finančně náročné, pokud student dokončí kurz v krátké době. Americká vláda uvažuje o tom, že by i pro tyto netradiční programy mohlo být poskytováno stipendium Pell Grant. Význam „credit hour“ pro fungování amerického vzdělávacího systému i pro samotné učení obhajuje J. Neem, profesor historie na Western Washington University zde. Uvádí řadu důvodů, proč je čas strávený ve třídě důležitý: studenti se formují, vytvářejí si studijní návyky a sbírají intelektuální zkušenosti, rozvíjejí a prohlubují dovednosti opakováním a aplikací, jejich učení je podpořeno navázáním mezilidských vztahů s vyučujícími. Profesor Neem varuje, že odstranění „credit hour“ možná otevře přístup k diplomu pro více studentů, ale nezajistí jim vzdělání, které potřebují.
Plný text: Competency-Based Degree Programs On The Rise
OECD zveřejnila zprávu Education Policy Outlook 2015: Making reforms happen (Výhled vzdělávací politiky do roku 2015: Uskutečňování reforem), jež postihuje 450 reforem ve vzdělávání, které byly provedeny v členských státech mezi lety 2008 a 2014. Zpráva ukazuje trendy společné řadě vzdělávacích politik: 1. Kvalita a rovný přístup ke vzdělávání je cílem 16 % sledovaných reforem – prioritou je podpora znevýhodněných žáků nebo tříd se smíšenou populací. 2. Lepší příprava mladých lidí pro budoucnost je cílem 29 % reforem – posílení odborného vzdělávání, podpora mladých lidí při hledání zaměstnání. 3. Zlepšení kvality škol je cílem 24 % reformních opatření – důraz je kladen zejména na zkvalitnění přípravy učitelů a jejich další vzdělávání. 4. Evaluace a hodnocení je součástí 14 % reformních opatření – zaměřena hlavně na evaluaci institucí. 5. Řízení vzdělávacích politik se dotýká 9 % sledovaných reforem. 6. Financování na různých úrovních systému je obsahem 12 % reformních opatření. Zpráva upozorňuje na to, že každý pátý patnáctiletý žák v členských zemích OECD nemá minimální dovednosti, které by mu umožňovaly plné zapojení do společnosti, ačkoliv celkově se úroveň vzdělanosti mladých lidí zvyšuje. V populaci 25 až 34letých dosáhlo terciárního vzdělávání 46 % žen oproti 35 % mužů, ženy však dosahují nižší míry zaměstnanosti ve všech zemích kromě Nizozemska. Analýza ukázala jako nejefektivnější opatření, která se zaměřila na žáky a učení, kvalitu učitelů a zapojení všech zúčastněných stran do vzdělávání. Pouze u 10 % sledovaných reformních opatření byl následně hodnocen jejich efekt a hodnocení využito pro plán dalších kroků.
Plný text: Boost graduate numbers to tackle unemployment – OECD
Americký National Bureau for Economic Research (NBER – Národní úřad pro ekonomický výzkum) uveřejnil studii o tom, jak výdaje na školství ovlivňují vzdělávací a ekonomické výsledky v USA. V USA probíhaly reformy financování školství v 70. a 80. letech minulého století a výzkum sledoval reprezentativní vzorek dětí narozených mezi lety 1955 a 1985 i s jejich dráhou až do roku 2011. Autoři dospěli ke zjištění, že zvýšení výdajů na žáka o 10 % po dobu dvanáctileté školní docházky vede k 0,27 více dokončených let ve škole, k o 7,25 % vyšším mzdám a o 3,67 % snížení chudoby u dospělých. Účinky jsou výraznější u dětí z nízkopříjmových rodin. Zvýšení výdajů bylo spojeno s významným zlepšením kvality škol, včetně snížení počtu žáků na učitele, růstu platů učitelů a delšího trvání školního roku.