Průzkumu se v České republice zúčastnilo 651 lidí a výsledky se srovnávaly s respondenty např. z Dánska, Norska, Finska, Švédska či Nizozemska.
Máme rádi PC, konzole moc ne
Stoupající trend penetrace počítačových her v Česku se potvrzuje zejména v posledních letech. Více než polovina populace (56 procent) prohlásila, že v posledním roce hrála alespoň jednou počítačovou hru, přičemž pojmem „počítačová hra“ rozumíme jak hry pro osobní počítače, tak pro herní konzole, přenosná herní zařízení, tablety a mobilní telefony.
Všeobecně se u nás hraje více než v Evropě, celoevropský průměr je 54 procent u mužů (v ČR 64), 43 procent u žen (v ČR 48), přičemž frekvence hraní je v Česku čtvrtá nejvyšší – po Švédsku, Finsku a Francii. Výjimečná je Česká republika v rámci Evropy nízkým podílem konzolí (16 procent, což je nejnižší podíl ze sledovaných zemí) a naopak vysokým podílem hraní na PC (49 procent – nejvyšší podíl ze sledovaných zemí). Třiadvacet procent českých respondentů uvedlo, že alespoň jednou za poslední rok hrálo také hry na smartphonu.
Zakořeněný předpoklad, že kdo hraje hry, „je jinej„, se potvrzuje pouze zčásti. Hráči počítačových her se samozřejměji a více zajímají o technologie (65 procent vs. 37 procent u lidí, kteří dané hry nehrají). Také jsou častějšími uživateli internetu (88 procent vs. 73 u zbytku respondentů). Možná však překvapí skutečnost, že fanoušci videoher také více sportují: v běžné populaci provozuje sport zhruba 38 procent lidí, mezi hráči počítačových her jich je polovina.
Jaký je český rodič
Další část výzkumu se dotýkala hraní her dětmi. V ČR hraje hry 49 procent dětí, přičemž s polovinou z nich hrají hry rodiče, nejčastěji proto, že je o to děti požádají. Sami rodiče hodnotí dopad her na děti poměrně ambivalentně. Zatímco podíl pozitivního hodnocení her většinou osciluje kolem evropského průměru, rodičů, kteří hodnotí hry negativně, je u nás výrazně více než ve zbytku Evropy.
Zábavnost her oceňuje 78 procent rodičů, prohloubení prvku soutěživosti u dětí 58 procent a posílení kreativity 49 procent. Oproti zažitým klišé pouze 18 procent rodičů pozoruje u svých dětí hrajících hry zvýšení agresivity. Naopak dvojnásobek rodičů hodnotí své děti díky hrám jako méně agresivní. Neméně pozoruhodné je srovnání těchto čísel s Evropou, když třeba v Itálii zastává názor, že hry dělají děti agresivnějšími, téměř polovina rodičů malých hráčů videoher. Výzkum nákupního chování rodičů dětí prvního stupně ZŠ pak rozkryl zajímavou informaci, že dítě je skoro v polovině případů přítomno nákupu hry – dá se tedy předpokládat, že právě ono je iniciátorem nákupu.
Hry jako prostředek ke vzdělávání
Moderní společnost si, stejně jako u filmů, vybudovala sofistikovaný systém hodnocení her z hlediska jejich věkové vhodnosti, v Evropě se jmenuje PEGI. Je smutným zjištěním, že v České republice je jeho známost jednoznačně nejnižší v Evropě. Zatímco ve Francii zná tento systém hodnocení věkové vhodnosti her 71 procent respondentů a evropský průměr činí 51 procent, ČR se z něj výrazně vymyká pouhými 25 procenty. Rodiče nadto deklarují, že pouze sedm procent z nich hodnocení PEGI reálně využívá při pořizování her dětem. O to spíš tato statistika zaráží při vědomí, že více než polovina dětí ve věku 10-15 let a více než třetina ve věku 6-9 let hraje alespoň občas hry, které by se jim z hlediska věkového hodnocení vůbec neměly dostat do rukou. Velká část českých rodičů to hlavně u mladších ratolestí (6-9 let) řeší tak, že jim žádné hry prostě raději nekupují – u nás je to téměř dvojnásobek evropského průměru.
Podle Ondřeje Šteffla, ředitele vzdělávací společnosti Scio, je to chyba: „Videohry jsou součástí moderního vzdělávání stejně, jako filmy nebo knihy. Nic se samozřejmě nesmí přehánět a dítě by rozhodně nemělo hrát neomezeně, na druhou stranu zakazovat dětem hrát úplně je kontraproduktivní. Mnohem lepší je zjistit, které hry mohou dítě rozvíjet a pak využít dětskou herní vášeň k bezděčnému vzdělávání. Prostředků, jak zjistit, která hra je pro dítě vhodná a co ho může naučit, je už i u nás na internetu mnoho.“