Reklama
 
Blog | Scio

Novinky ve vzdělávání #2

Studie výzkumníků z Duke University se zabývá tím, jak účast dětí v programech kvalitní předškolní výchovy ovlivňuje jejich další vzdělávací dráhu a pravděpodobnost jejich umístění do speciálních tříd.

Studie výzkumníků z Duke University se zabývá tím, jak účast dětí v programech kvalitní předškolní výchovy ovlivňuje jejich další vzdělávací dráhu a pravděpodobnost jejich umístění do speciálních tříd. Studie sledovala 871 000 dětí ve dvou programech ve státě Severní Karolína. První program byl More at Four pro děti od čtyř let ze sociálně znevýhodněných rodin, druhý Smart Start pro děti od narození do pěti let, který zahrnuje péči o děti, práci s rodinou a zdravotní péči. Podle zjištění studie zařazení dětí do těchto programů snižuje o 39 % pravděpodobnost toho, že budou ve třetím ročníku potřebovat speciální péči. Výzkum poukazuje na to, že investice vložené do programů předškolní péče se vyplatí, protože programy speciálního vzdělávání jsou až dvakrát nákladnější než vzdělávání v běžné škole. Program More at Four přispěl ke snížení počtu dětí s lehčími typy znevýhodnění, jako je lehké mentální postižení, poruchy pozornosti a poruchy učení. U žádného z programů se neprokázal měřitelný vliv na behaviorálně-emoční postižení nebo typy fyzického postižení či problémů řeči. Účast v programu pozitivně ovlivnila další vzdělávací dráhu dětí i jejich další uplatnění.

Plný text: Study: High-quality early education could reduce costs


 

Reklama

T. Heick na blogu TeachThought se zamýšlí nad tím, jak mohou učitelé pomoci žákům chápat selhání jako součást procesu učení, nikoli jako něco finálního a fatálního. Připomíná, že konstruktivismus ukazuje selhání jako součást procesu učení a osvojování si znalostí. Autor uvádí čtyři kroky, ve kterých může učitel osvětlit žákům úlohu selhání v procesu jejich učení: 1. Vysvětlením významu selhání – oddělením znalostí od procesu porozumění, selhání není jedno konečné, ale řada malých chyb, které představují zpětnou vazbu. 2. Uvedením do kontextu – selhání se týká určité lekce, tématu, jeho význam je omezený, lze, nebo nelze jej napravit, pomoci žákovi najít příčinu selhání nebo jej vést k tomu, aby příčinu našel sám. 3. Nastavením jasných postupů, kterým žák i rodiče rozumějí. 4. Zdůrazňováním pokroku – podpora prohlubování porozumění a pokroku oproti konceptu ukončení a splnění, podpořit žáka v tom, aby se k úkolu vracel a zdokonaloval jej.

Plný text: Helping Students Fail: A Framework


 

Britská agentura YouthSight provedla šetření mezi 1000 mladých Britů ve věku 16–18 let, které ukázalo, že 84 % z nich užívá mimo školu pokročilejší technologická zařízení než jsou ta, jež mají k dispozici ve škole. 61 % respondentů mělo za to, že k lepšímu zvládnutí nových technologií by pomohla lepší dovednost práce s technologiemi na straně jejich učitelů. 73 % respondentů odpovědělo, že by to byla možnost práce s nejmodernějšími zařízeními. 53 % dotázaných si bylo vědomo toho, že lepší přístup k pokročilým technologiím zvýší jejich šance na trhu práce (více o digitálních propastech viz zde).

Plný text: Pupils believe schools being left behind by new technology


 

A. Schleicher, ředitel pro vzdělávání v OECD, uvádí sedm mýtů panujících o tom, co přispívá k úspěšnosti vzdělávacího systému, a vyvrací je s využitím výsledků šetření PISA. 1. Žáci ze znevýhodněného prostředí nemohou být ve škole úspěšní – šetření PISA ukázalo, že 10 % nejvíce znevýhodněných žáků v Šanghaji mělo lepší výsledky než 10 % nejvíce privilegovaných žáků v USA. Systémy, kde žáci ze sociálně a ekonomicky znevýhodněného prostředí dobře prospívají, dokáží zmírnit nerovnosti ve společnosti. 2. Přistěhovalci snižují výsledky – výsledky PISA však ukazují, že není žádná souvislost mezi podílem imigrantů mezi žáky a vzdělávacími výsledky, mnohem více záleží na tom, v jakém systému se děti přistěhovalců učí. 3. Záleží jen na penězích – výsledky ukazují, že nezáleží na tom, kolik peněz je vynaloženo, ale na tom, jakým způsobem. Výdaje na vzdělávání vysvětlují méně než 20 % rozdílů ve vzdělávacích výsledcích v zemích OECD. 4. Menší třídy zvyšují standardy – šetření neprokázalo žádnou souvislost mezi velikostí tříd a vzdělávacími výsledky. Nejúspěšnější systémy se soustředí na kvalitu učitelů, nikoli na velikost tříd. 5. Stejná škola pro všechny je spravedlivá, ale oddělení úspěšných žáků vede k lepším výsledkům – kvalita výuky a rovný přístup se však nevylučují, žádná ze zemí s vysokou mírou stratifikace a oddělování úspěšných žáků od neúspěšných nepatří k zemím s nejlepšími vzdělávacími výsledky. 6. Digitální svět potřebuje nové předměty a širší kurikulum – znalosti však nejsou tak důležité jako to, jak je umět použít, a v nejlepších vzdělávacích systémech není kurikulum široké a povrchní, ale náročné a s výběrovým studiem do hloubky. 7. Úspěch pramení z toho, že se narodíte s talentem – spoléhání na talent a štěstí u zkoušky nezaručuje úspěch, nejlepší vzdělávací výsledky jsou v systémech, kde jsou na všechny žáky kladena vysoká očekávání. V těchto zemích ustupují od rozdělení žáků do různých typů středních škol a od všech očekávají výkony na úrovni těch nejlepších.

Plný text: Seven big myths about top-performing school systems