Reklama
 
Blog | Scio

Český hokej a výchova dětí v Čechách

Mistrovství světa v hokeji je v plném proudu a hlavní, co lze říci je: Češi do toho!

Jak to ale vypadá s úrovní českého hokeje do budoucna? Přijde za pět či deset let další zlatá generace? Aktuální trendy v úspěšnosti mladých českých hokejistů tomu příliš nenasvědčují. Lze to ilustrovat výsledky na juniorských mistrovstvích světa a počty českých hokejových nadějí draftovaných do NHL. Od 90. let do roku 2005 až na dvě výjimky bylo každoročně draftováno víc než patnáct mladíků. Tedy zhruba stejně jako z další hokejové velmoci – Švédska. Po roce 2005 nastal propad, ale mladí Švédi jsou čím dále úspěšnější. Čím to je?

 

 Odpověď na tuto otázku je samozřejmě složitější. Roli hraje to, že hokej je finančně náročný sport a kluby, ač se snaží, nemohou podpořit všechny děti. Švédský hokej je na tom finančně lépe. Další příčinou je, bohužel, korupce, kterou zmiňují jak rodiče malých hokejistů, tak i hokejoví experti. Z hlediska výchovy a rozvoje dětí je však pro nás zajímavá třetí příčina, jíž jsou tréninkové metody a práce s motivací.

Úzká specializace nebo různorodost zkušeností a všestrannost?

Reklama

V přípravě malých Čechů na hokejovou kariéru převládá trend úzké specializace, kdy se velice brzy rozhoduje, kdo bude hrát jako útočník, kdo bude obránce a kdo brankář. Švédové naopak úzké specializaci brání, jim svěřené děti střídají herní pozice a rozvíjí svou všestrannost a dostávají dostatek prostoru, aby našli své silné stránky a také porozuměli tomu, jak hra funguje a co může např. útočník od spoluhráče obránce čekat.

Ve Švédsku se dbá také na to, aby mladé hokejové naděje provozovaly i další sporty jako je basketbal, běh, běžecké lyžování aj. a to ideálně samy od sebe, bez trenéra, prostě jen pro radost. Děti tak rozvíjí všestrannost, pohybové nadání a zároveň minimalizují riziko, že jim brzy půjde hokej na nervy, protože nedělají nic jiného. Důležitost neřízené pohybové aktivity pro radost ilustroval Slavomír Lener v rozhovoru pro Český rozhlas slovy: „Hokejové hvězdy jako Lindström, Forsberg nebo Sundin vypovídaly, co dělaly jako děti. A to byly tři hodiny týdně organizovaného hokeje, tréninku a navrch patnáct i dvacet hodin spontánního pohybu, hokeje na rybníce, honění po sněhových pláních.“

Trénink jako povinnost nebo jako odměna?

Hokejový trénink je pro české děti povinností, kterou prostě musí. Kvůli hokeji jde stranou všechno – škola i povinnosti rodičů a děti doma slýchají, jak musí hrát, jak musí trénovat, že se musí podívat na ten a ten zápas… Hokej je zkrátka povinnost. Děti od čtyř let tráví většinu času pod dohledem trenérů, tlakem rodičů a škola a hokej jsou mnohdy jediné, čemu se věnují. Ve čtrnácti, patnácti letech je spousta českých hráčů hokejem tak otrávená, že jej opustí. Přitom právě v tomto věku by měli přidat, pokud se chtějí zařadit mezi špičku. Švédské hokejové školy naopak pracují s tím, že hokej je odměna. Že je to koníček, na který se děti těší a ne jediná náplň jejich životů. Ve Švédsku je také nižší počet hodin řízeného tréninku než v Čechách a děti mají čas zbytek času věnovat neřízené hře hokeje, jiným sportům, ale i prostému blbnutí a učení.

Čeští trenéři mají tendenci přesně dětem říkat, co kdy a jak mají dělat, nenechávají prostor jejich kreativitě. Slavomír Lener pro server www.prohockey.cz popsal dobře propracovaný trénink, na kterém však trenér dětem přesně říkal, že „než dají gól, musí dvakrát přihrát, dávat góly až po objetí branky…“ A dále Lener dodává: „A to podle mě není správně, nechme ty děti být, dejme jim prostor. Ať si sami zvolí kapitána… Ať mezi nimi vyrostou lídři, udělají si vlastní pravidla. Vytvořme jim co nejvíce prostoru, aby si samy mohly rozhodovat, aby necítily tlak rodičů.“

Motivace odměnami a tresty nebo radostí ze hry?

Posledním významným faktorem, ovlivňujícím přípravu mladých hokejistů je fakt, že v Česku si kluby (byť některé od toho upouští) i rodiče, vedou podrobné statistiky o výkonu, počtu střel na bránu, vstřelených gólů, přihrávek, zásahů… Dítě, které na pozici útočníka nevstřelí dostatek gólů, v tréninku dostane vynadáno od trenéra i tatínka a ještě navíc při dalším zápase zůstane sedět na střídačce. K čemu to vede? Mladí Češi se bojí chyb a sází raději na osvědčené herní strategie. Bojí se vymýšlet nové způsoby hry a hledání šancí, protože hledání nových cest je vždy v počátku lemováno chybami. Jejich hra je tak méně kreativní.

Oproti tomu ve Švédsku se statistiky u malých dětí nevedou. Trenéři děti nemotivují příslibem nasazení v dalším utkání, ani pochvalou za nejvyšší počet střel na bránu. Hlavní je hrát, mít z toho radost a zkoušet nové strategie, přihrávky, aj.

 

Samozřejmě, i v Česku už některé kluby pracují s výše uvedenými principy, máme mnoho osvícených trenérů, ale stále jich není dostatek. Navíc stejných chyb jako hokejoví trenéři se dopouští i mnozí rodiče a učitelé.

Inspirace pro učení, výchovu a motivaci našich dětí

  • Nabízejte dětem různorodé aktivity, dejte jim prostor pro prožívání spontánních a neřízených her a činností. Dítě pak bude mít více prostoru pro objevování svých silných stránek, pozná věci z různých úhlů pohledu a také bude méně náchylné k vyhoření.
  • Nevyvíjejte na děti přehnaný tlak. Nechte jim prostor pro to, aby věci dělaly podle svého – i když u toho budou chybovat. Dopřejte jim autonomii, tím se zvýší jejich motivace dělat danou činnost a stále se v ní zdokonalovat. Ne proto, že musí, ale proto, že chtějí.
  • Motivace pomocí odměn a trestů ve většině případů nefunguje. Určitě ne dlouhodobě. Odměny za dobré výkony a tresty za ty špatné spolehlivě a velmi rychle boří vnitřní motivaci dětí. Podporujte vnitřní radost z dané činnosti, budete odměněni mimo jiné i větší mírou snahy i kreativity.

Adéla Zelenda Kupcová

Literatura a zdroje:

www.nhl.com

www.prohockey.cz

www.rozhlas.cz

Pink, Daniel H. Pohon: Překvapivá pravda o tom, co nás motivuje! Olomouc: Anag, 2011.

Švehla, Marek. Sázka na český hokej. Respekt, č. 18, 2015.