Komentáře: Dětský tábor – utrpení nebo radost?

Od: Anonym

Anonym — Mon, 26 Oct 2020 03:27:54 +0000

Od: Alice

Alice — Wed, 17 Jun 2015 13:58:35 +0000

na tábory jsem jezdila od 1. třídy, protože to bylo pro mou mámu/samoživitelku jediné relativní volno za celý rok – to mi došlo ale až o dost později. Zážitky mám různé, je fakt, že hodně záleží na organizátorech/ očekávání dítěte/ náplni tábora, ale při dobré konstalaci je to jeden z kroků na cestě k samostatnosti. Na „tábory“ (louka, stany, potok a malá skautská chatka) jsme jezdily i jako mámy s dost malými dětmi,těšily jsme se na ten týden celý rok.

Od: Tonantzin

Tonantzin — Tue, 16 Jun 2015 14:38:11 +0000

Tábory jsem miloval,
bylo to vždy jen v pár lidech, ve stanech, které jsme , když to byl první turnus, i stavěli. Po návratu třeba z Beskyd, kde jsme skoro pořád jen lezli po horách, jsem měl pocit, že na městské rovince vzlétnu. 🙂
Nic opravdu negativního mne nenapadá.

Od: JR Ewing

JR Ewing — Tue, 16 Jun 2015 14:37:50 +0000

Já bych do té hromady skautské tábory nezahrnoval a to z dost důvodů.
– Na tábor jezdí parta, která se vídá a žije spolu celý rok, tábor je vyvrcholením roční činnosti.
– Děti přesně vědí, co čekat od vedoucích, vedoucí přesně vědí, co čekat od dětí.
– Děti se na tábor téměř ve 100% těší
– Tábor organizují a vedou lidé, bez nároku na honorář.

Od: Hana

Hana — Tue, 16 Jun 2015 14:06:53 +0000

Na třítýdenních táborech jsem byla 7x. Dalo mi to hodně a mnohem více dobrého. Byly chvilky smutku z odloučení, ale i to vede k sebepoznávání.

Od: Veronika Volhejnová

Veronika Volhejnová — Tue, 16 Jun 2015 13:14:44 +0000

Nevychovávejme poseroutky
Bývala jsem neduživé, věčně nemocné astmatické dítě, navíc jsem měla samé jedničky, což je na základní škole vražedná kombinace. Když jsem prvně jela na tábor, bylo to vlastně proti vůli mé matky – byl to tábor ozdravný a dostala jsem ho víceméně příkazem od lékaře. Odjížděl ufňukánek „aletovůbecnevadí každýpřecenemusíumětběhat tyzasumíšněcojiného“ a vrátilo se dítě, které zjistilo, že sice žádné závody v běhu opravdu nevyhraje, ale když vezme do ruky vzduchovku, tak se obvykle trefí, a navíc vlastní takovou sbírku textů k písničkám, že se během týdne stalo táborákovým guru. Jezdila jsem pak mnoho let a ráda. Neuznávám dnešní trend „hlavně aby chudinka nemusel dělat něco, co mu nejde/co nerad“ – domnívám se, že to vede k výchově poseroutků, kteří se při první překážce vzdají, místo aby to zkusili znovu a podruhé a podvacáté.

Od: A.S.Pergill

A.S.Pergill — Tue, 16 Jun 2015 12:57:15 +0000

Na řadu otázek,
které si kladete, odpovídají v podstatě závazné předpisy pro organizaci těchto akcí

Od: runningfox

runningfox — Tue, 16 Jun 2015 12:17:31 +0000

Na tábor jsem jezdila od 3. třídy. V osmé třídě jsem byla dokonce na dvou táborech. Rodiče se mne neptali, jen mi vždy suše oznámili, kdy odjíždím.
Otázku, zda tam chci nebo ne, jsem nekladla ani já sama sobě, prostě to tak bylo.
Mám z těch dob spoustu zážitků, dobrých i špatných, jak to tak bývá. Hodnotím to po těch letech spíše kladně, protože jsem se tam naučila spoustu vlastně skautských dovedností, z nichž čerpám dodnes. No a taky jsem poznala mnoho přátel, jsem totiž jedináček.