Reklama
 
Blog | Scio

Rodiče dnes nemají čas na své děti. Opravdu?

Na nedávném semináři, který organizujeme pro rodiče ve spolupráci s mateřskými centry, si jeden tatínek stěžoval, že vůbec nemá čas na své děti a rodinu. Podobné stesky se neustále opakují a mnoho rodičů vnímá nedostatek času jako velký problém výchovy 21. století. Opravdu nemáme čas na své rodiny? 

Objektivně vzato, máme nejvíce volného času v celých dějinách lidstva! Neexistuje nějaký zlatý věk minulosti, kdy ho lidé měli více. Ve středověku se pracovalo od rána do večera, podobně i v novověku. Průmyslová revoluce přinesla vlnu stěhování do měst, kde lidé pracovali v továrnách na dlouhé směny. Dělníci zvládali jen pracovat, jíst a spát. Potřeba volného času ani „času na děti“ však nebyly společenským tématem, mimo jiné i proto, že koncept dětství, jak jej známe dnes, nebyl ještě „vynalezen“. Teprve až postupný vzestup materiální úrovně obyvatelstva s sebou přinesl touhu po skutečně volném čase. Následný vznik dělnických a emancipačních hnutí odstartoval postupné zkracování pracovní doby, které dle grafu trvá až do dnes.

 

Zdroj: Český statistický úřad a Krippendorf, J., Kramer, B., Müller. Freizeit und Tourismus. Bern: 1989.

Reklama

 

V současnosti, objektivně vzato s ohledem na délku pracovní doby, máme času více. A to i přesto, že v Česku je stále nedostatek zkrácených pracovních úvazků, málo flexibilní pracovní doba apod.

V průměru dle zjištění Českého statistického úřadu pracujeme 40,4 hodin týdně, přičemž muži pracují průměrně 41,9 hodin a ženy 38,4 hodin týdně. Samozřejmě, některé profese jsou časově náročnější, stejně jako podnikání, nemluvě o lidech (a smekám před nimi), kteří musí mít více zaměstnání, aby uživili své rodiny.

Vedle svého zaměstnání máme navíc i další povinnosti (počínaje spánkem, jídlem a hygienou až po nutný úklid, obíhání úřadů apod.). Výzkumníci zkoumající volný čas rozlišují čas pracovní, který trávíme v práci, a čas mimopracovní. Mimopracovní pak dále dělí na čas vázaný (který věnujeme biologickým potřebám, domácím povinnostem a dalším nutným úkonům) a konečně na ten báječný volný čas.

V roce 2010 provedlo Centrum pro výzkum veřejného mínění při Sociologickém ústavu Akademie věd ČR rozsáhlý výzkum volného času. Mimo jiné zjišťoval, kolik si lidé subjektivně myslí, že mají toho skutečně volného času. Výsledky překvapivě nedopadly zle. Většina respondentů uvedla, že má ve všední den více než 3 hodiny volného času. O víkendu nemá žádný volný čas jen 1 -2 % obyvatel, ostatní mají více než 5 hodin volného času (viz tabulka níže).

Volný čas ve všední den

1 – 2 hodiny

3 – 4 hodiny

5 – 6 hodin

7 a více hodin

24 % obyvatel

32 % obyvatel

18 % obyvatel

16 % obyvatel

 

Volný čas v sobotu nebo neděli

0 hodin

5 -6 hodin

7 -9 hodin

10 a více hodin

1 – 2 % obyvatel

25 % obyvatel

25 % obyvatel

30 % obyvatel

 

Tak proč máme stále pocit, že máme málo času, někam spěcháme a nemáme čas na své blízké a zejména děti?

Na tuto otázku nám žádný výzkum přesnou odpověď nedá, nicméně v různých šetřeních i rozhovorech s rodiči se ukazují tři hlavní příčiny toho, proč cítí nedostatek času na své rodiny.

 

Klademe na sebe nesmyslné nároky a sami si krademe z volného času

Tatínek zmíněný v úvodu textu popisuje nedostatek času na děti takto „…brzy ráno musím vstát a odvézt syna na hokej, takže spolu jako rodina nesnídáme, pak ho odvezu do školy a potom spěchám do práce. Odpoledne manželka vozí děti na kroužky – máme syna a dceru a každý z nich má odpoledne dva kroužky, každý na jiném místě. Děti na kroužky nemohou jezdit samy, protože jsou kroužky vždy na druhé straně města. Večer se musí vařit a donutit unavené děti dělat si úkoly. A pak jsme všichni tak unavení, že padneme do postele.  Úklid se nestíhá, proto mu věnujeme jeden víkendový den, druhý jedeme na velký nákup na celý další týden a pak zase nanovo.“ Má tato rodina skutečně málo času, nebo si na sebe jen upletla bič a mnoho zbytečných povinností?

Mnohdy si myslíme, že když poskytneme dětem spoustu kroužků a doma budeme mít perfektně uklizeno, tak děláme pro svou rodinu to nejlepší. Ale nakonec jsme všichni jen unavení a nemáme na sebe čas. Množství volného času a času na rodinu je mnohdy otázkou priorit, které si určujeme sami.

 

Nesdílíme v rodině vázaný čas

Samozřejmě, někdy je potřeba poklidit, nakoupit, obejít úřady, zkontrolovat účty, umýt se, jíst a spát… Velká část mimopracovního času je vázaná na další povinnosti, které je třeba splnit. O tomto čase často uvažujeme jen jako o povinnosti, druhé práci. Avšak i vázaný čas lze smysluplně trávit s dětmi. Stačí děti zapojit do úklidu, nelitovat těch několika minut, o něž se díky dětské iniciativě úklid protáhne a přitom si s dětmi povídat.

 

Máme mnoho možností, jak svůj volný čas trávit

To, jak svůj volný čas trávíme, je otázkou volby a je plně na nás, zda jej trávíme sami, s partnerem či partnerkou, s dětmi, přáteli…

Výzkumy ukazují, že mnoho lidí tráví svůj volný čas spíše pasivně (sledováním televize, v nákupních centrech…). Nevyužívá jej k seberealizaci ani ke sdílení se svou rodinou. Jiní jsou naopak aktivní a své rodině i přátelům se věnují, jak ukazují výsledky šetření PPM Factum z roku 2010, v němž lidé uváděli činnosti, jimž se pravidelně ve svém volném čase věnují.

Opět zde tedy platí, že jak efektivně a smysluplně svůj volný čas využíváme, je jen a jen na nás.

 

Co je čas na děti?

Mnohdy se také neumíme zastavit a soustředit jen na přítomný okamžik, který můžeme trávit s dětmi. V hlavě nám víří myšlenky na zítřejší pracovní den, domácí povinnosti, složenky a účty a nedokážeme dítě poslouchat a skutečně s ním být teď a tady. V takových chvílích je dobré si tuto situaci uvědomit, pojmenovat a říci si, mé dítě je tady a teď a já tu budu s ním nejen fyzicky, ale i myšlenkami.

Čas na děti není jen ten, kdy se jim cíleně věnujeme, hrajeme si s nimi, či je vezmeme na pečlivě naplánovaný a zorganizovaný výlet. Čas na děti je každý okamžik, kdy jim věnujeme svou myšlenkovou kapacitu, kdy si s nimi povídáme a děláme něco společně. A takových chvil se dá i v běžném každodenním provozu najít dost. Každá taková chvíle posiluje vzájemný vztah, buduje důvěru a také učí děti, jak lze s časem nakládat.

Adéla Zelenda Kupcová

 

Literatura:

Dudová, R. (ed.) Souvislosti proměn pracovního trhu a soukromého, rodinného a partnerského života. Sociologický ústav AV ČR, 2007.

Dufková, J., Tuček, M. Proměny způsobu života. In: Tuček, M. (ed.) Dynamika české společnosti a osudy lidí na přelomu tisíciletí. Praha: Sociologické nakladatelství, 2003.

Krippendorf, J., Kramer, B., Müller, H. Freizeit und Tourismus. Bern: 1989.

Šafr, J., Patočková, V. Trávení volného času v České republice ve srovnání s evropskými zeměmi. Naše společnost, č. 2, 2010.

Šamanová, G. Volný čas. CVVM, 2010

ČSÚ. Výběrové šetření pracovních sil: Zaměstnanost a nezaměstnanost podle výsledků VŠPS – čtvrtletní údaje 4. Čtvrtletí 2014. 2014.

PPM Factum. Jak trávíme svůj volný čas? 2010.

Vyhledávání

Tip: Vyhledávejte dle autora pomocí autor: autor:”Erik Tabery” další tip

Výsledky vyhledávání

Hledám o sto šest
Vyskytla se chyba, zkuste to znovu.
Reklama