„Tak ti začala škola, už se zase budeš muset učit!“ slýchají děti v dnešních dnech asi častěji, než by se jim líbilo. Jenže děti se učily i o prázdninách, což si mnohdy samy neuvědomují a mnohdy si to neuvědomujeme ani my dospělí. Přitom si kolikrát během prázdnin osvojí více pro život nezbytných poznatků a dovedností, než za dva měsíce ve škole.
Prázdniny byly obdobím cestování, objevování nových míst, poznávání nových lidí. Obdobím nestrukturovaného času, který děti využívají k těm činnostem, jež je baví a v nichž se samy od sebe a zcela intuitivně chtějí rozvíjet. Mohou se zaměřit na své silné stránky i na to, co mají rády a co je ve středu jejich zájmu, díky tomu se toho naučí opravdu hodně. A budou z toho dlouho čerpat. Prázdninová dobrodružství, zážitky i lásky se totiž nezapomínají tak snadno, jako třeba literární díla Ruchovců a Lumírovců.
Přinášíme vám vzpomínky několika dětí na poslední prázdniny a na to, co se během nich naučily.
Matěj (13 let)
„Když jsem se dozvěděl, že naši poletí do Ameriky, bylo mi moc líto, že nás s bráchou nechají doma. Chtěli jsme se také podívat do „země za velkou louží“. Tak dlouho jsme škemrali, až jsme je přemluvili. A bylo to bezva.
Z našeho výletu do USA jsem si odnesl spoustu věcí. Jakmile jste v různých muzeích, nebo si prohlížíte památky, vždy stojí za to, když si u dané atrakce/památky/zvířete v zoo přečtete takové ty tabule, na kterých vždy stojí spousta zajímavostí. Poté se také dozvíte, že jste dříve dělali velkou chybu, když jste prostě prošli kolem cedule a šli rovnou k atrakci. Nejvíc mě ale baví, když si to můžu zároveň vyzkoušet, a to na mnoha místech šlo: řídil jsem helikoptéru z M*A*S*H, v rukavicích se snažil opravit rozbitou vesmírnou loď, potěžkal si pandí bobek a na vlastní oči viděl, kolik toho jeden slon sní, vypije, vykadí a vyčůrá za jeden jediný den. To byste nevěřili!
Samozřejmě mi také návštěva anglicky mluvící země prospěla v mé angličtině. Už si dokážu říct o sandwitch :-D, vybrat si naprosto přesně ingredience, kterými si ho nechám naplnit, a přitom se nemusím bát, že si omylem objednám něco, co mi nebude chutnat nebo z čeho by mi mohlo být špatně.
Poznávat a učit se na cestách je zábava! A také se dozvíte mnoho věcí o zemi, kterou jste navštívili. Poznáte její kulturu. A to jsou věci, které vám už zůstanou na celý život.“
Dominička (5 let), Nelinka (9 let), Nikolka (10 let), Verunka (11 let)
„Ráno okolo deváté hodiny jsme si s holkama hrály na dvorku a najednou okolo našich vrat šlo šedobílé kotě. Šly jsme se podívat za ním a ono k nám hned přiběhlo. Bylo docela hubené, tak jsme mu daly kapsičku a mlíčko. Moc mu to chutnalo, protože bylo vyhládlé. Celý den jsme si s ním hrály a vymýšlely jsme jméno, které by se k němu hodilo. Pak nám došlo, že je to kotě zatoulané a třeba se někomu po něm stýská. Napadlo nás, že můžeme dát inzeráty na nádraží, náměstí a k obchodu, aby je vidělo hodně lidí a koťátko se mohlo vrátit domů. Tak jsme je napsaly a vyvěsily, pak jsme celý den s koťátkem blby, takže večer bylo vyčerpané a hezky spinkalo.
Druhý den ráno zavolali lidi, kterým se koťátko zatoulalo, protože viděli naše letáky. Tak si pro kočičku, které jsme dali zatím jméno Daisy, přijeli a my jsme zjistili, že to byl kocourek, kterému říkají Koblížek. Bylo nám sice smutno, že se musíme s koťátkem rozloučit, ale radost, jakou měli lidé z toho, že se jejich mazlíček našel, nám to vynahradila. Naučily jsme se, že když pomáháme druhým lidem, tak z toho máme radost i my.“
Maxík (12 let)
„O prázdninách jsem byl v Budapešti. Šli jsme tam do muzea komunismu, kde jsem viděl všechna utrpení, která komunismus způsobil. Když jsem vešel do budovy, byly po celé zdi vidět fotky obětí komunismu. Viděl jsem, v jakých podmínkách žili vězni a všichni, co se jen nelíbili režimu a nic neprovedli. A v tu chvíli jsem si položil otázku: Je toto opravdu nutné? Ne, není. A proto jsem se naučil, že nejdůležitější je dodržovat lidská práva a demokracii.“
Bára (15 let)
„Jednou o prázdninách jsem se dobrovolně rozhodla, že vedle jiných svých povinností mamce umyji auto. Protože jí se zrovna mýt auto nehodilo a není to moje obvyklá povinnost, tak mi za to nabídla dvě stovky.
Odnesla jsem si z toho to, že peníze vydělané poctivou prací jsou lepší než když si o ně jen tak řeknu. Mohla bych klidně přijít a říct ať mi dá dvě stovky jako kapesné.
Dobrý pocit z toho, že se můžu spolehnout sama na sebe, udělám něco sama, vlastníma rukama.“
Zkuste se také zeptat svých dětí, co se o prázdninách dozvěděly a naučily nového, jaké nové činnosti si vyzkoušely a na co jen tak nezapomenou. Budeme rádi, pokud jejich vzpomínkami přispějete do naší diskuse.
Přejeme Vám i dětem krásný začátek školního roku, především bez stresu. A ať je jejich učení i v budoucnu tak přirozené a poutavé, jako bylo učení prázdninové!
Adéla Zelenda Kupcová, Scio